Jak se pozná dušnost u dětí? Příznaky, které nemáte zapomenout

Dušnost u dětí není jen „něco jako zácpu“ nebo „přehřátí“. Je to vážný signál, že tělo bojuje o vzduch - a často to znamená, že je potřeba okamžitě reagovat. Mnoho rodičů si myslí, že když dítě dýchá rychle, je to jen kvůli běhání nebo pláči. Ale když se to stává i v klidu, když se dítě nechce hýbat, nebo když slyšíte zvláštní zvuky při dýchání, je to signál, který nesmíte ignorovat.

Co vlastně znamená dušnost u dětí?

Dušnost není nemoc. Je to příznak, že něco není v pořádku s dýcháním. U dětí to může být způsobeno mnoha věcemi: od běžné nachlazení po vážné onemocnění jako astma, zápal plic nebo cizí těleso v dýchacích cestách. Dítě neumí říct: „Mám problém s dýcháním.“ Musíte to zjistit z jeho chování, pohybu a zvuků.

U dospělých je dušnost často popisovaná jako „nemůžu dýchat hluboce“. U dětí to vypadá jinak. Ona neříkají: „Mám dušnost.“ Ona se jen zastaví. Zastaví hru. Zastaví běh. Zastaví smích. A pak začnou dýchat jinak.

Jaké příznaky hledat?

Když se ptáte, jak se pozná dušnost u dětí, odpověď je: pozorujte, co dělá tělo, ne to, co říká ústa.

• Rychlé, povrchní dýchání - více než 40 dýchacích pohybů za minutu u dítěte do 5 let, více než 30 u dětí starších. U novorozenců je norma až 60, ale pokud je to trvalé a nezklidňuje se po odpočinku, je to známka.
• Zvýšené svalové napětí při dýchání - dítě používá svaly na krku, mezi žeber, nebo v břiše, aby pomohlo dýchat. Můžete vidět, jak se kůže mezi žeberky „vtahuje“ při každém vdechu. To se jmenuje retrakce.
• Šumy nebo cvrčení - pokud slyšíte „hřeben“ nebo „civění“ při výdechu, může to být příznak zúžených dýchacích cest, jako u astmatu.
• Modré nebo šedé rty, nebo nehty - to je kritický příznak. Znamená, že tělo nedostává dostatek kyslíku. Okamžitě zavolejte záchranáře.
• Nezvyklé chování - dítě se stává klidné, nechce se hýbat, nechce jíst, nechce se hrát. To není únava. To je tělo, které se snaží ušetřit energii, protože každý vdech je náročný.

Co dělat, když to vidíte?

Nejprve nevyvolávejte paniku. Dítě cítí váš strach. Pokud je dítě klidné, můžete zkusit:

1. Uvolnit oděv - uvolněte krk, záclonku, šálek. Špatně zapnutý knoflík nebo příliš těsný oblečení může zhoršit problém.
2. Udržovat klid - hlasem, pohybem, nádechem. Pokud dítě pláče, snažte se ho uklidnit. Křik zhoršuje dušnost.
3. Zkontrolovat prostředí - je v místnosti kouř? Je zde silný zápach? Je teplé nebo suché? Všechno to může zhoršit dýchání.
4. Pozorovat, co se děje - zaznamenejte, jak rychle dýchá, zda se objevují retrakce, zda se barva kůže mění. Tyto informace budou pro lékaře cenné.

Nezatěžujte dítě otázkami. Neptejte se: „Je ti špatně?“ Neptejte se: „Co se stalo?“ Nechte ho dýchat. A pak - zavolejte lékaře.

Když to není jen nachlazení?

Mnoho rodičů připisuje každou dušnost nachlazení. Ale nachlazení obvykle nezpůsobuje dušnost. Pokud dítě má kašel, rýmu, teplotu a dýchá normálně - to je nachlazení. Pokud dýchá rychle, snaží se dýchat s pomocí břicha, a nechce se hýbat - to není nachlazení. To je něco jiného.

Nejčastější příčiny dušnosti u dětí:

• Astma - nejčastější příčina u dětí starších 2 let. Často se projevuje večer nebo ráno, po hře nebo běhu. Může být způsobeno alergií, změnou počasí nebo kouřem.
• Zápal plic - často následuje po viru. Dítě má teplotu, nechce jíst, dýchá rychle a povrchně. Může mít i bolest v hrudníku.
• Cizí těleso v dýchacích cestách - dítě se náhle zastaví, začne kašlat, nebo se náhle nechce hýbat. To je úrazový případ. Vyžaduje okamžitou pomoc.
• Infekce dýchacích cest - například bronchitida nebo bronchiolitida u kojenců. Tyto infekce způsobují ztěžklé dýchání, zvlášť u dětí do 1 roku.

Co nemáte dělat?

Některé reakce rodičů mohou zhoršit situaci:

• Nepřidávejte pokrývky - přehřátí zhoršuje dušnost. Dítě potřebuje chladnější vzduch, ne teplejší.
• Nepoužívejte domácí prostředky - parování, bylinky, med, česnek - nejsou léky. Můžou způsobit alergii nebo zhoršit dýchání.
• Nevolte jen „přijďte zítra“ - pokud dítě má dušnost, nečekáte. Pokud je to závažné, zavolejte záchranáře hned. Neříkejte: „Zatím to není zlé.“

Když to zní jako astma

Astma u dětí se často projevuje jako opakující se dušnost, hlavně večer nebo ráno. Dítě může mít několik dní klidu, a pak náhle zase začne dýchat těžce. To není „přechodné“. To je chronický problém, který potřebuje léčbu.

Nejčastější příznaky astmatu u dětí:

• Opakující se kašel po hře nebo běhu
• Cvrčení při výdechu
• Občasné noční kašel
• Neochota hrát se spolužáky kvůli únavě

Pokud si myslíte, že to může být astma, nečekáte na další záchvat. Přijďte s dítětem k lékaři. Existují bezpečné inhalátory, které pomáhají dětem dýchat normálně. Nejde o „zvláštní nemoc“. Je to léčitelné.

Co můžete udělat doma?

Preventivní kroky mohou mnoho změnit:

• Vyhněte se kouři - i ten od rodičů. Nikdy nekouřte ve stejné místnosti jako dítě. Dřevo, tabák, výfuky - všechno to škodí dýchacím cestám.
• Udržujte čistý vzduch - často větrat, používat filtr, vyhnout se silným vůněm (parfém, čisticí prostředky).
• Pozorujte alergie - prach, pyl, zvířata. Pokud se dušnost objeví po návštěvě babičky, kde je kočka, může to být alergie.
• Udržujte hydrataci - dostatek tekutin pomáhá udržet dýchací cesty čisté.

Co dělat, když se to opakuje?

Největší chyba rodičů je: „Už to bylo jednou, bude to znovu.“ Pokud se dušnost opakuje, musíte mít plán. To znamená:

• Konzultace s pediatrem nebo dětským pulmologem
• Záznam příznaků (kdy, jak často, co předtím dělalo dítě)
• Příprava na nouzi (kde je inhalátor, jaké léky, kdo to ví)

Nejde o to, že dítě „má slabé plici“. Jde o to, že tělo potřebuje podporu. A ta podpora existuje.

Co je nejvážnější varovný signál?

Okamžitě zavolejte 155 nebo 112, pokud:

• Dítě má modré nebo šedé rty nebo nehty
• Je neklidné, zmatené nebo ztratilo vědomí
• Dýchá rychleji než 60krát za minutu (u kojenců) nebo má závažné retrakce
• Neodpovídá na vaše dotazy nebo se nechce hýbat

Tyto příznaky znamenají, že tělo už nezvládá. Každá minuta počítá.

Závěr: Dušnost není „něco, co se přejde“

U dospělých může být dušnost jen příznak přepracování. U dětí to je varování. Není to „příliš aktivní“. Není to „přehřátí“. Je to tělo, které volá o pomoc.

Když dítě dýchá jinak, pozorujte. Když se chová jinak, neváhejte. A pokud si nejste jistí - zavolejte. Lékaři nechtějí, abyste přišli zbytečně. Ale chtějí, abyste nepřišli příliš pozdě.