Kdy má dítě začít jíst samo? Praktické rady pro rodiče

Dítě začíná jíst samo nejčastěji mezi 9. a 15. měsícem života. To znamená, že když už vaše dítě sedí bez podpory, chytá věci prstíky a zkouší je do úst, je čas ho nechat zkoušet. Nejde o to, aby to bylo čisté. Jde o to, aby se naučil.

Co se děje uvnitř dítěte, když začíná jíst samo?

Když dítě chytá kousíček banánu nebo pečený brambor, nejde jen o jídlo. Je to komplexní vývojový skok, který spojuje motoriku, smysly a mozek. Malé prsty se učí chytat, tlačit, držet. Oči sledují, jak se jídlo pohybuje. Páčky v ústech se přizpůsobují různým texturám. A mozek se učí: „Když to chytím, můžu to sníst.“

Tato schopnost není jen o hladu. Je to první skutečná samostatnost. Dítě si říká: „Já to dělám.“ A to je silný impuls. Některé děti to zkusí už v 7 měsících, jiné až v 14. Oba varianty jsou v pořádku. Vývoj není časový přesný, ale postupný.

Kdy začít? Znamení, že je čas

Nechte se vést těmito znaky:

• Dítě sedí bez podpory alespoň 30 sekund.
• Chytá věci prstíky (tzv. pinčerový chyt) - tedy mezi palcem a ukazováčkem.
• Zajímá se o vaše jídlo - sleduje, jak ho jíte, chce vám ho vzít, nebo si to zkouší vložit do úst.
• Už nevytlačuje jídlo jazykem ven - to znamená, že má vyvinutý polykací reflex.
• Už nezavírá ústa, když mu dáte lžíci - chce se zapojit.

Nepotřebujete žádný speciální plán. Stačí, aby vaše dítě mělo k dispozici jídlo, které lze chytit. Není třeba měnit jídelníček. Kousky měkkého pečeného zelí, banán, pečená brambora, kousky tvarohu, kousky pečeného kuřete - všechno tohle funguje.

Co dělat, když to jde špatně?

Největší chyba? Přemýšlet, že to má být čisté. Nebo že dítě „ještě není připravené“. Když začnete vkládat lžíci do úst, když dítě chce chytat, vytváříte závislost. Dítě se učí jíst, když může řídit, co, kdy a jak.

Nejčastější problémy:

• Spousta špíny - ano, bude. Všechno padne na podlahu, na stěny, na vás. To je normální. Většina dětí se naučí jíst samo za 2-4 měsíce. Nejde o rychlost, ale o opakování.
• Strach, že se udusí - pokud je jídlo měkké a kousky velké (alespoň 1-2 cm), není riziko. Dítě má výborný reflex na polykání. Pokud se zastaví, zaslechne ho. To není hladovění - to je učení.
• Nechce jíst - když dítě zavře ústa, odvrátí hlavu, nebo odmítne jídlo, nezatlačujte. Je to jeho výběr. Zkusí to znovu zítra. Někdy to trvá 10-15 pokusů, než se to „zapne“.

Co dát? Co nechat stranou?

Nejlepší jídla pro začátek:

• Měkké ovoce: banán, zralá hruška, avokádo
• Pečené zeleniny: brambory, mrkev, cuketa
• Měkké bílkoviny: tvaroh, pečené kuře (bez kůže), vajíčko
• Měkký chléb, kousky pečeného pečiva

Co se vyhýbat:

• Celé oříšky, hrách, kuličky - riziko udusnutí
• Sladké a sůl - nejsou potřeba, ani pro děti
• Med - než 1 rok, kvůli riziku botulismu
• Velmi tvrdé potraviny: sušenky, sušené ovoce, celé ovoce (např. jablko)

Nezapomeňte: jídlo nemusí být připravené zvlášť. Stačí, aby bylo měkké a kousatelné. Většina dětí si při jídle sama vytvoří svůj vlastní způsob - některé si to rozdrtí, jiné ho zatlačí do tváří, třetí ho kousne a vypustí. To všechno je součástí učení.

Jak to zvládnout, když máte více dětí?

Když máte starší dítě, které už jí samo, je to nejlepší učitel. Dítě se učí z pozorování. Když vidí, jak bratr nebo sestra jí, chce to také. Nezatlačujte, nezakazujte. Nechte je spolu. Většina dětí, které mají sourozence, se naučí jíst samo dříve - často už kolem 8 měsíců.

Nejlepší tip: dejte jim společný stůl. Malé místečko na stůl, kde může dítě sedět vedle vás. Někdy to bude špatně. Někdy to bude krásně. Ale vždycky to bude vývoj.

Co dělat, když se to nezdaří?

Některé děti se odmítají jíst samo. Nejčastější příčiny:

• Nebylo jim dovoleno zkoušet - všechno se jim podávalo na lžíci.
• Byly příliš rychle přešly na klasické jídlo - nebyl čas se naučit.
• Byly příliš často nuceny - „Jen to jednou zkus!“

Neztrácejte nervy. Pokud je dítě 12 měsíců a stále nechce jíst samo, neznamená to, že je něco špatně. Zkuste to znovu - ale jinak. Dejte mu jídlo, které si sám může chytit. Sedněte si k němu. Neříkejte nic. Neříkejte „dobře“. Neříkejte „ne“.

Pozorujte. Čekáte. A když to dítě nakonec chytí - i když to spadne - pochvalte to. „Viděl jsem, jak jsi to chytil!“

Co se stane, když to dítě nezvládne?

Nezvládne to? Tak to nezvládne. Neexistuje žádný „předpis“, že dítě musí jíst samo v 12 měsících. Některé děti to zvládnou až po 18 měsících. A přesto se vyvíjejí normálně. Některé děti potřebují více času, protože mají jiný tempový styl - nejen v jídle, ale ve všem.

Nejde o to, kdy začne. Nejde o to, jak to vypadá. Nejde o to, jak rychle to jde. Nejde o to, jestli to je čisté. Jde o to, že dítě získává kontrolu nad tím, co dělá. A to je důležitější než jak rychle se naučí jíst.

Co dělat, když se všechno rozsype?

Největší realita: dítě, které se učí jíst samo, bude dělat špínu. Více než polovina jídla dopadne mimo ústa. To je normální. To je výuka. To je část procesu.

Nejlepší tip: dejte mu pod sebe větší plachtu - nebo třeba starý rukáv. Nebo ho dejte jíst na podlaze, kde to jde snadno vyčistit. Nebo ho dejte jíst s vám - v kuchyni, kde je voda a kousek země.

Nejde o čistotu. Jde o to, že se dítě učí, co je jídlo. A to se naučí jen tím, že to zkusí. Samo.

Co dělat, když to dítě nechce?

Někdy to dítě prostě nechce. A to je v pořádku. Většina dětí si vytvoří svůj vlastní tempový styl. Některé jí ráno, jiné večer. Některé jí jen kousky, jiné chtějí celý kus. Některé se nechají krmít, jiné chtějí jen se samy.

Nezatlačujte. Nezakazujte. Nezaměňujte jídlo za kontrolu. Pokud dítě nechce jíst, neznamená to, že je nemocné. Znamená to, že je připravené na něco jiného. Možná na hraní. Možná na spánek. Možná na to, aby se jen dívalo.

Nejlepší věc, kterou můžete udělat: dejte mu možnost. A pak počkejte. A pak znovu. A znovu. A znovu.